Science centra jsou institucemi neformálního vzdělávání, které zdůrazňují interaktivní přístup a podněcují své návštěvníky k samostatnému experimentování a k objevování základních zákonů vědy a techniky.
Science centra jsou střediska neformálního vzdělávání, která se primárně zaměřují na cílenou popularizaci vědy a techniky. Nejedná se přitom o klasickou vzdělávací instituci: důraz je kladen zejména na interaktivitu a učení formou her a samostatného objevování vědy a techniky prostřednictvím osobní zkušenosti.
Pro science centra je důležitý kontaktní přístup jednotlivým exponátům: ty zpravidla demonstrují fyzikální, chemické, matematické či jiné vědní zákonitosti a principy, které návštěvníci science center sami objevují díky manipulaci s těmito exponáty.
Za první science center vůbec se považuje berlínská Urania (1888), boom však science centra ve světě zažila až na přelomu 60. a 70. let 20. století, kdy bylo otevřeno např. Exploratorium v San Franciscu nebo kanadské Ontario Science Center v Torontu. Mezi významná evropská science centra patří například dánské Experimentarium, vlámské Technopolis či finské Heureka.
V Česku pak vznikají science centra až ve 21. století (2004 Liberecký iQpark, 2009 plzeňská Techmania). Postupně pronikají interaktivní prvky do dalších muzeí, planetárií atp.
Exponáty science center jsou zpravidla členěny do jednotlivých expozic, které mohou být buď permanentní (trvalou součástí science centra) či putovní. Většina evropských expozic je koncipována jako monotematický, nicméně polyfunkční soubor exponátů.
V science centrech působí tzv. edutaineři (z anglického „educate“ = „vzdělávat“ a „entertain“ = „bavit“), lektoři či explaineři (z angl. „explain“ = „vysvětlovat“): jedná se o průvodce jednotlivými expozicemi, kteří zábavnou nicméně přesto odbornou formou vysvětlují principy jednotlivých exponátů.