„Cílem je být pevnou součástí vzdělávacího systému“

Science centra fungují ve světě i v České republice řadu let. Jejich cílem je nejen pobavit, ale především přiblížit vědu mladým lidem a vlastně všem, které zajímá. Ukázat jim, že se jí nemusí bát. Česká asociace science center se snaží o to, aby se návštěva těchto zařízení stala nedílnou součástí výuky všech školáků. Její ředitelka Ivana Češková prozradila, co je jejím posláním a cílem.

Kdy a proč vlastně science centra vznikla?
Bylo to v roce 2010, kdy byla vypsána dotační výzva na popularizaci vědy a v roce 2012 byly zahájeny revitalizace prostor například nevyužívaných hal Škodovky v Plzni, textilní továrny v Liberci, výstavního pavilonu v Brně či staré zbrojní pevnosti v Olomouci, rekonstruovaly se hvězdárny a planetária v Brně, v Ostravě a v Hradci Králové, kam se posléze instalovaly moderní projekční technologie. Rodil se Svět techniky, který je jedinou nově postavenou budovou v celkově revitalizovaném areálu Dolních Vítkovic.

V roce 2014 se pak otevřela veřejnosti většina těchto skvěle vybavených center, která v té době představovala v České republice zcela nový fenomén. Svět techniky v Dolní oblasti Vítkovice v Ostravě, Pevnost poznání v Olomouci, Vida v Brně, Techmania v Plzni a iQlandia v Liberci a zmíněné hvězdárny a planetária v Brně, v Ostravě a v Hradci Králové.

A proč vznikla? Po vzoru podobných center o celém světě mají science learningová centra (zkráceně science centra) sloužit tomu, aby představovala technické vymoženosti lidem, a hlavně dětem pomáhala pochopit různé fyzikální zákonitosti. A dělat to takovou formou, která bude bavit a povzbuzovat v touze po poznání a pochopení světa kolem nás. V České republice do té doby žádná taková infrastruktura nebyla, takže cílem tohoto snažení bylo vybudovat v České republice síť science center a přiblížit se tak tomu, co již mnoho let fungovalo v západní Evropě i v dalších koutech světa.

Asi většina lidí už někdy v nějakém science centru byla, ale přesto, pokud náhodou ne, jak to tam funguje?
Vše je připraveno pro interakci s návštěvníkem. On je hlavním tvůrcem svého programu, on si může všechno vyzkoušet, otestovat a odcházet se spoustou příjemných a objevných zážitků. Děti se mohou nadchnout pro předměty, které je třeba ve škole nebaví a nasměruje je to pro jejich budoucí studium a kariéru.  Vše je založeno na názornosti, člověk si vše sám osahá, vyzkouší, zažije a lépe to pak pochopí.

Vznikla tedy science centra, ale proč byla založena i asociace?
Budovala se centra a všichni ti, kdo se do tohoto procesu zapojili, získali pocit, že by bylo dobré, některé věci společně konzultovat s poskytovatelem dotace, protože jsme vznikali z operačního programu Výzkum, vývoj a inovace. Že by bylo užitečné, aby společné snažení bylo zastřešeno a komunikováno jednotně za všechny. A proto vznikla asociace, aby všechna centra zaštiťovala a hovořila za ně, aby vyjednávala s různými institucemi, technologickými firmami a dalšími aktéry, které by v science centrech měly možnost prezentovat svou činnost a představit ji srozumitelnou formou lidem. Dlouhodobým cílem také je, aby nás Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy pojalo jako součást vzdělávacího systému.

Daří se to?
Je v tom trochu zakopaný pes. Byli jsme prvkem novým, nemáme jednotného zřizovatele ani strukturu, nejsme státní. Z tohoto hlediska jsme velmi rozmanití – jedná se o příspěvkové organizace měst nebo krajů, součást univerzity a další fungují jako neziskové organizace. Tím pádem se do systému českého školství špatně ukotvujeme. Asociace tedy vznikla proto, aby o své důležitosti a o svém významu nemusela centra přesvědčovat úřady jednotlivě, ale abychom to dělali společně.

Důležité pak je, že celá republika je vlastně centry pokryta, každý, včetně škol, je tak může navštěvovat, aniž by přitom musel jet spoustu kilometrů na opačnou stranu republiky. Ale ministerstvo nás zatím zastřešit nechce a bohužel nevnímá náš potenciál.

Jak funguje spolupráce center se školami v dnešní době?
Na mnoha místech velice dobře, ale nikde není přímo řečeno, že školy mají centra využívat jako doplňky své výuky. Například v Ostravě máme výhodu ve vynikající spolupráci s městem, které Svět techniky dlouhodobě podporuje. Částečně tak činí i krajský úřad, který umožnil, aby k nám mohly v rámci realizovaného projektu jezdit děti ze všech koutů kraje. Nemůžu ale říct, že by to tak fungovalo všude, nicméně postupnými krůčky se o to snažíme.
Naštěstí máme své podporovatele, partnery, kteří už smysl našeho fungování objevili a spolupracují s námi.

Kdo jsou vaši další významní podporovatelé?
Například ČT Déčko nebo Československá obchodní banka, která s námi spolupracuje na svých projektech. Věříme, že se postupně přidají další významní partneři z řad technologických firem a lídrů ve svých oborech v Česku a že budou přibývat a že i ministerstvo pochopí, že můžeme být důležitou a nedílnou součástí českého vzdělávacího systému.

Víte, jak to propojení výuky s centry funguje třeba v zahraničí?
Ano, například v Norsku mají třeba jedno téma, jednu látku, kterou v tamních science centrech prezentují a realizují výuku, které se zúčastní všechny děti dané věkové kategorie, přijedou, vše si názorně předvedou, osahají, pochopí.

V mnoha zemích jsou science centra více ceněna, je mnohem intenzivněji chápán jejich význam a propojení se školou. Nás zatím berou na ministerstvu jako ty, kteří byli příjemci dotace, díky které centra vznikla a zakoupila vybavení, ale dál už máme financovat svůj provoz sami nebo si shánět financování jinak.

Daří se to? Utáhnete svůj provoz ze vstupného?
Do jisté míry ano. Ale na druhou stranu je už vidět, že centra jsou sice nabitá různými exponáty, ovšem ty se užíváním opotřebovávají, ničí. A aby měly potenciál lidi zaujmout a nadchnout, je třeba expozice obměňovat, protože po desetiletém užívání už o technologickém pokroku moc nevypovídají. Bohužel, expozice už jsou poněkud zastaralé a potřebují obměnu. Postupně se o to snažíme, ale bohužel je to záležitost velmi finančně náročná, na což nám peníze z běžného provozu a vstupného návštěvníků nestačí. Takže stojíme před zásadní otázkou, kde vzít prostředky na obnovu expozic, které jsou základem interaktivních vzdělávacích center.

Vnímáme, že by bylo daleko efektnější, když různé nákladné exponáty, speciální přístroje, které si jednotlivé školy nemohou dovolit, byly právě v našich centrech a staly se součástí výukových programů. A na to všechno potřebujeme investiční peníze.

A to je hlavní role asociace?
Každé centrum se o to snaží na své regionální a lokální úrovni, Asociace by se měla snažit mluvit za všechny na centrální úrovni a přesvědčovat patřičné úředníky, že science centra mají být součástí systému vzdělávání. Jsme síť, je nás zatím sedm a můžeme si exponáty mezi sebou zapůjčovat. V tom je naše výhoda. Už před těmi dvanácti lety, když centra začala vznikat, byla hlavní myšlenka, že podpoří technické a přírodovědné vzdělávání dětí a mládeže.

Bohužel dnes žijeme v době, kdy se v mediálním prostoru z matematiky dělá strašák. Většina idolů mladé generace vypovídá o tom, jak matematiku nechápou a považují ji za zbytečnou, a přitom bez ní by prakticky žádné technologické vymoženosti nefungovaly. Snažíme se přesvědčovat o její důležitosti a učíme vnímat její krásu. Je to jazyk přírodních věd. Chceme měnit nazírání veřejnosti nejen na matematiku, ale na technologie a vědecký pokrok celkově. Ukazovat a představovat významné české osobnosti a jejich vynálezy a objevy a to nejen těch historických, ale zejména těch současných. Hovořit o tom, že věda v Česku žije a v mnohých oblastech je špičkou na světě.  Že máme spoustu osobností, které v technických a přírodovědných oborech vynikly.

Na jakém projektu teď v současné době asociace pracuje?
Máme nabídku na spolupráci s projektem ESERO, který realizuje Evropská vesmírná agentura ESA. Jejím cílem je popularizace a podpora astronomie a astrofyziky i kosmického výzkumu. V rámci projektu se budou v science centrech konat různé přednášky, besedy a další akce pro školní skupiny, protože vesmír je téma velice atraktivní.

Dále jsme uspěli coby nositel projektu ministerstva kultury na téma Kreativní učení. Jsme přesvědčení, že i my v naší infrastruktuře můžeme působit na lidi tak, aby každá návštěva u nás byla pro ně také estetickým a uměleckým zážitkem. Chceme mít pěkný design, vytvářený umělci, grafiky a dalšími profesemi, kteří jsou schopni v expozicích vymyslet zajímavý příběh stejně tak, jako se píše scénář pro film. I pro nás je důležité vytvořit scénu, aby byla působivá a zaujala. Věda se může jevit, že je dosti strohá. Díky výtvarně vyladěnému příběhu ale zaujme a přitáhne pozornost. My nemáme ambice z lidí dělat vědce, ale můžeme jim vědu atraktivní a srozumitelnou formou přiblížit a usilovat o to, aby se jí hlavně děti nebály. Aby se zbořil mýtus, že vědec je nudný podivín.

V dnešní době jsou lidé zvyklí, že všechno mají hned, na jedno kliknutí. My jim ale chceme ukázat našimi příběhy, že právě ve vědě tomu tak není. Že je zde zapotřebí trpělivosti, neboť trvá dlouho, než se objeví a vyladí nějaký vynález, nebo třeba lék na civilizační choroby. A že je sice možná fajn se stát se populárním zpěvákem, ale daleko více je být právě oním vědcem, který udělá nějaký opravdu významný objev. A tomu je zapotřebí věnovat úsilí. Proto chceme superhrdiny hledat ve vědeckých sférách a představovat je dětem a široké veřejnosti. V tom vidím náš obrovský potenciál a sílu, která zatím dřímá ve všech těch obnovených architektonických skvostech, kterými budovy science center rozhodně jsou.